RUDOLF VEJRYCH

(*18. 1. 1882 - 18. 2. 1939)

    Narodil se 18. ledna roku 1882 v Podmoklech nad Labem. Jeho matka byla literárně nadaná Josefa Vejrychová a jeho otec byl železničním úředníkem a uznávaným pianistou. Rudolf Vejrych už od mládí udivoval své okolí svým kreslířským uměním. Absolvoval nižší gymnázium a uměleckou průmyslovou školu a poté akademii výtvarných umění k M. Pirnerovi. Také Rudolfovi sourozenci byly umělecky nadaní. Jeho sestra Ela Vejrychová se později stala manželkou významného umělce Maxe Švabinského a bratr Karel byl uznávaným pianistou. Max Švabinský Rudolfa podporoval v jeho prvních malířských krůčcích a byl nejen jeho učitelem ale i dobrým přítelem. Rudolfovi rodiče i s jeho sourozenci se přestěhovaly do Prahy a z Prahy do České Třebové a tam začali hledat nový domov. Jejich snem byla život v krajině kam je možné jít jen přes les. Tento sen se jim splnil v nedalekém Kozlově, kde našli opuštěnou chaloupku, ve které dříve pobýval F.E. Welzl. Krajina v okolí vesničky Kozlov Rudolfa přitahovala. Byl nejen pohotovým portrétistou, krajinářem, figuralistou, malířem zátiší ale také byl malířem interiérů i městských motivů. Jeho práce mu vynesli v roce 1907 Hlávkovo stipendium, které použil na pobyt v Paříži. Roku 1918 převzal v Mánesově ateliéru soukromou kreslířskou a malířskou školu. V letech 1913- 1925 působil jako výtvarný redaktor v "Topičově sborníku". Procestoval téměř celé Čechy a jeho další cesty za uměním vedli například do Holandska, Rakouska, Německa, Itálie a na Slovensko. Rád jezdil na Vysočinu ale nejraději se však vracel do Kozlova. Rudolf Vejrych zemřel 18. února roku 1939 ve věku 57 let a v Kozlově také našel místo svého posledního odpočinku, jeho tělo bylo uloženo na zdejším hřbitůvku.

    Mezi díla jeho významné tvorby patří: Autoportrét, Akt v ateliéru, Chudá večeře, Dřevorubec, Chudý chlapec, Dívka se sněženkami, Akt v modrém, Žena v ateliéru, Jaro v Kozlově, Bílý pokoj v Kozlově, Pradleny.

 

zpět